Kde jste nás mohli potkat v roce 2015:
https://dogtrekking.info/terminovka.htm
PO STOPÁCH TOULOVCE 26.-29.3.2015 Železné hory a Žďárské vrchy - MID 44 km, čas 8 hod a cca 30 min... spaní v autě z pátku na sobotu super, zázemí na Luckém vrchu a celá organizace závodu naprosto skvělé!! :)
9.-12.4.2015 ŠLAPANICKÝ DOGTREKKING, Šlapanice u Brna - MID 43 km za 8 a cca 20 minut - ale bylo fakt horko, nějak nám to nesedlo... snad to příště bude trochu lepší :)
28.-31.5.2015 Dogtrekking za pokladem Voka IV. z Holštejna, Holštejn, Moravský kras - šli jsme jen krátkou vycházkovou trasu 17 km - odpolední bouřky nás tedy zastihly až v cíli, v hospůdce nad vynikajícím jídlem! https://www.dogtrekking-holstejn.cz/
18.-21.6.2015 dogtrekking: JEDNOOKÝ VLK 2015 - nejúžasnější závod za celou naši trekařskou historii! 36 km v čase 5 hodin a cca 40 minut, to je paráááda! Jsem na nás pyšná! Ešoun je pracant, krásně hledal trasu, táhnul a pomáhal mi, byl skvělej :) Jestli se nemýlím, umístili jsme se v naší kategorii na 4. místě. Prostě úžasný!
16-19.7.2015 dogtrekking: STOPOU STREJDY ŠERÁKA, Lipová-lázně, MID 43 km v čase 9 hodin a 41 minut, převýšení 1,8 km, trasa: https://mapy.cz/s/jM2b - vedro k padnutí, krásná trasa, hlavně na Šeráku bylo nádhěrně... jo a v Lesní baru je to praráda :D
29.8.2015 Valašské kotáry, trasa MID - i s blouděním cca 48 km, řevýšení cca 1,5 km; čas cca 12 hodin. Letos poslední MID, chtěla jsem být o dvě hodiny rychlejší, škoda. Těšíme se za 14 dní na Fryšták - long trasa bude zakončením naší letošní dogtrekové sezóny!
10.-13.9.2015 Fryštácký dogtrekking, kategorie long, 89 km v čase 33 hod a 32 min, v kategorii mladší ženy 10. místo z 16 (3 vzdaly)
Milý deníčku,
s paničkou jsme byli na parádním výletě! Vzala mě do kempu, kde bylo spousta voňavých feneček a taky ňácí pejsci. No ale hlavně ty fenečky! Přespali sme s paničkou v autě, celou noc jsem se jí lepil na spacák, aby se nebála. Ráno granule nechcu, tentokrát jsem ale dostal kuřecí krky a vývar s granulema – no to jsme zďobnul do poslední kapky. Pak mě navlíkla do postroje – to nemám ale vůbec rád. Jenže pak jsme vyšli na ten výlet, tak jsme táhnul jak bejk, do kopce, z kopce. Panička vlekla velkej batoh a říkala, že tentokrát nepoběžíme, prej ani z kopečka. Prej by ju z velkýho batohu bolely záda. Nechápu, proč ho musela brát s sebou, běháni je totiž príma.
Cestou jsem si chtěl na poli lovit myšičky, panička ale říkala, že to nejde, že prej jsme na závodech a musíme jít. No to nechápu, páč kdybychom byli na závodech, to bychom se nesměli tak courat. No ne? Po nějakých pětadvaceti kilometrech začala panička smrdět. Su džentlpes, tak jsem se vyválel v kravinci, aby jí to nebylo trapný. Smrděli jsme pak oba a bylo to fuk. Po poledni jsme se stavili na oběd, dostal jsem rejžu a všichni mě obdivovali, že su krásnej a poslušnej pes… Zase mi nalítli! A kravince za krkem si nevšimli.
Ťapalo se moc dobře, všude samá kaluž, takže prima koupačka. Potkali jsme strejdu, prý to byl organizátor. Zkusil jsem na něj štěknout, ale vypadalo to, že se nebojí. Měl spoustu dobrotek, koláčky pro paničku a já dostal chleba se sádlem. Mňam – energie sbalená na cestu! Jak se začalo stmívat, vonělo v lese čím dál víc zvěře. Najednou jsem cítil něco úplně blízko, blizoučko. Kde seš? Pohni se! No kousek od nás vyskočila srnka! Vyletěl jsem za ní jak na pérkách, jenže panička na druhém konci šňůry je holt moc těžká a do lesa se mi ji odtáhnout nepodařilo. Taková to mohla být sranda! Achjo, jsem chudák pes.
Jak padla tma a začalo pršet, schovali jsme se do přístřešku v lese. Panička vytáhla z batohu spoustu věcí! Moji misku, granule, vodu, rozestlala mi stříbrnou príma deku a spacák. Pak to šla počurat vedle přístřešku, asi aby odradila zvěř. Když se vrátila, už jsem byl nachystaný na spacáku. Nechápu proč, ale vyhodila mě z něj. Tak jsem spal aspoň na té speciální dece a lepil se paničce na záda, aby se nebála.
V noci prošlo pár dalších pejsků s lidma a jedna paní s príma hovawartí fenečkou s náma v tom přístřešku kus noci spala. Ráno ale odešly dřív. Paničku jsem nechal ještě spát, všecko jsem ale sledoval. Už bylo světlo, když se panička vyhrabala ze spacáku. Říkala, že půjdem dál. A že mi koupí lipánka. Snědli jsme spolu koláčky, které měla v batohu, všechno zabalili a vyrazili na cestu. Za chvíli byla vesnice a tam jsem opravdu dostal toho lipánka. Čekala tam na nás i ta hovawartka s paničkou a šly s náma pak celej den. To bylo príma.
Nevím, kolik snídaní paničky potřebujou, ale stavovali jsme se ješte v další vesnici v cukrárně na kafe a zákusek a už za další dvanáct kilometrů jsme už zase stáli u pánečků – organizátorů a ženský tlačily koláčky. Od osmdesátýho kilometru mi panička zatrhla táhnout z kopečka, no musel jsem jí chodit za patama. Jenže zpoza toho jejího zadku vůbec nevidím dopředu a to je fakt opruz. Jo a potkali jsme divočáky! Jenže byli za plotem a tak nebyla žádná sranda. Jo a potkali jsme aji háravý fenečky. Jsem za nima táhnul do kopečka jak ďas! Hned jsme byli nahoře. No a konec výletu byl zasejc skopce, takže paničce za zadkem. No nuda. 
Panička říkala, že už jsme v cíli a že jsem moc šikovnej pejsek. A ona že prej smrdí a jde se osprchovat. Usnul jsem jak špalek. Když pak přišla k autu, byl jsem úplně tuhej. Nesla mi šunku, tak jsem aspoň nadzved hlavu, zhltnul tu šunku a zase usnul. No druhý den se mi vůbec nechtělo vstávat, tak jsem nechal paničku, ať převezme ceny, zaplatí útratu a doveze mě domů. Tam jsem dostal ňamky a prospal zbytek dne. No byl to fakt prima výlet.
Pro letošek končíme a těšíme se na sezonu 2016!
