Povel používáme při zákazu určité činnosti kdykoliv a kdekoliv. (žraní výkalů, trhání botů, skákání po lidech….) Pokud psovi něco zakážete povelem fuj, nemůžete mu to jindy prominout. Poté povel ztrácí význam.

Psa nachytáme, jak se snaží odnést naši svačinu ze stolu: jakmile ji strčí do tlamy nebo dá packy na stůl, řekneme důrazně FUJ, pokud pes neuposlechne, trefí ho nějaký neostrý předmět. Prostě po něm hodíte noviny, uděláte něco, co způsobí, že se pes lekne. Po té pošleme psa na místo nebo jinak zabavíme.

Pokud přijdeme domů a naše svačina je snězená, nemá cenu psovi nadat, protože příště se bude bát našeho příchodu, místo toho aby nás vítal. Raději doma nenecháme nic, co by ho lákalo.

Venku při žraní zbytku, výkalů...  Pokud je pes na volno a neuposlechne, zase je nejlepší po něm něco hodit a poté jej přivolat. POZOR! pokud pes přijde, musíme ho pochválit, i když v té tlamě bylo cokoliv.

NESMÍŠ:

Povel používáme při zákazu činnosti, kterou má pes jindy povolenou. (Braní si jídla od cizích lidí, dožadování pohlazení, retrívři a ostatní aportéři často nosí boty, oblečení atd. Povelem fuj bychom jim zkazili aport).